RECENZE V ČASOPISE PREMIERE

září 2003, Barbora Šťastná

Jiří Macháček, houbový čaj, jednoruká panenka a gangster pod pantoflem v nejlepší české crazy komedii od roku 1989.

Když některý současný český film otevřeně přiznává, že chce své diváky především rozesmát, je třeba mít se na pozoru. Bude to další Kameňák nebo Jak ukrást Dagmaru? Za slovem „zábava" se často skrývá pouhý nedostatek vkusu. Možná l proto režiséři mladší generace své komedie míchají s vážnějšími žánry a preventivně je obdaruji přívlastkem „hořká". Ostatně i David Ondříček označuje svůj nový film za černou komedii.

Pravda ovšem je, že Jedna ruka netleská má poctivý základ ve staré dobré crazy komedii, ve které potrhlá dvojice troubu jde z jednoho karambolu do druhého. Samotáři, Ondříčkův předchozí film, se tak trochu tvářili, že cosi vypovídají o generaci současných singles. Předností Jedné ruky je, že nic nepředstírá. Jde v ni skutečně o řetězec eskapád, který rozpoutá dvojka smolařů: Standa (Jiří Macháček) a Ondřej (Marek Taclík). Záminkou, od niž se odvíjí série kotrmelců, je pátrání po tom, na co majitel vegetariánské restaurace potřebuje zásilky dravých zvířat.

Na Samotaře však při sledování Jedné ruky nezapomenete. Nedovolí vám to hudba Jana P. Muchowa. A samozřejmě ani Jiří Macháček, který místo marihuanových koláčků konzumuje muchomůrkový čaj. Ivan Trojan se opět objeví v roli akurátního podivína s tajnou zálibou v převlecích. A Vladimír Dlouhý v roli intelektuála, který si pohrává s lidskými osudy, jako by opakoval svou postavu ze Zelenkových Knoflíkářů.

K přírůstkům v Ondříčkově galerii zvláštních bytostí patři postava Kláry Pollertové-Trojanové. Její Sandra je extrémní vyznavačkou „správných" moderních trendů, vegetariánstvím počínaje a domácí školou konče, a rodinu terorizuje snahou kontrolovat každou vteřinu jejich života. Také Jan Tříska si zahrál bizarní sebeironickou roličku váženého herce, který ze sebe sype shakespearovské monology, ale jeho zálibou je travesty show.

Ve filmu Jedna ruka netleská se však především povedlo vytvořit něco, co tu už dlouho nebylo: komickou dvojici, která má potenciál na vlč než jeden celovečerní film. Samozřejmě mám na mysli duo Macháček-Taclík, v němž Jiří Macháček kupodivu není výraznějším z obou nemotorů. Jeho rozvážný Standa je dokonalou protiváhou rtuťovitého, impulsivního Ondřeje v podáni Marka Taclíka. Škoda jen, že dvojice, která dokonale funguje pohromadě, je po většinu filmu rozdělena a hrdinové vystupuji každý zvlášť.

Filmu, jehož spád i zákruty děje připomínají gangsterské komedie Guye Ritchieho, jako by se v závěru zavařil motor. Všechny dějové linie jsou rozuzleny a uzavřeny tak rychle, že divák snadno může ztratit přehled. Finální scéna ponuré seance ve sklepení vegetariánské restaurace by vyzněla mnohem lépe, kdyby byla pevněji ukotvena v předcházejícím ději.

To všechno ale nic nemění na tom, že David Ondříček je na nejlepší cestě rehabilitovat u nás dnes tak zprofanovaný žánr bláznivé komedie. Kdyby se rozhodl natočit Druhá ruka netleská, mohlo by se mu to při troše štěstí podařit úplně.

ORTEL
Svižné eskapády dvojice smolařů jsou osvědčené filmové schéma. David Ondříček mu dodal moderní nátěr.
Hodnocení: 4/5